Patricius Cyprian

Narodil jsem se v Irsku jako jeden z prvních elfů. Je mi teď 60 let, takže jsem na elfské poměry mladík, nicméně né nezkušený. To co jsem dělal v Irsku ví jen blízký okruh přátel. Mohu jen říct, že jsem face a posledních 15 let jsem pracoval pro korporát Mitshuhama, který důkladně znám skrz naskrz. Dojednával jsem pro něj některé delikátní kšefty, jak officiální tak ty na black marketu a zároveň byl příležitostným bodyguardem v utajení. To vše dokud jsem neudělal jednu osudovou chybu a musel jsem okamžitě zmizet. Skončil jsem v severním Seattlu na ulici. Jsem tu již nějakou nespecifikovanou dobu. Není stálé místo, kde by jste mne našli. Po ulicích se pohybuji zpravidla jako stín. Je určitá šance, že mne najdete v nějakém baru nebo hospodě kam občas rád chodím. Často bydlím po různých ženských, které pro mne mají slabost a udělají pro mě/mi lecos, nicméně bydlení není nikdy na dlouho. Jednak kvůli bezpečnosti a druhak, však víte jak to chodí… Jedno by jste měli vědět. Většinou mám nějaké eso v rukávu ve vypjatých situacích a nevyplácí se mě fyzicky překvapit. Nikdy nevíte, jak budu příště vypadat. Navzdory svým stinným stránkám jsem v jádru lidumil, no fuj, spíš elfomil. Nechybí mi nikdy několik druhů oblečení nebo přestrojení. Mám rád zbraně které jsou ostré. Např dopisní nože, nebo cokoliv co je podobné. Neptejte co s nimi dělám, pokud nechcete na hrudi můj podpis jako ukázku.

Nedávno jsem v Seattlu potkal starého kamaráda magiče, jmenuje Mími. Bydlím zrovna u jedné dámy na bytě a někam šla po tom co mne seřvala, že jí do bytu nemám vodit své kamarády. Někdo tam posledně něco rozbil… Někdo mi volá a zjišťuji, že je to Mími, starý parťák ještě z dob v Irsku. Prý u něho v muzeu byla na obhlídce nějaká smažka a trapnou shodou náhod ho omráčila dveřmi, zrovna když se je chystal otevřít. Takže přišel trapně o všechnu výbavu, prachy a dokonce i o boty. Hold přiležitost dělá zloděje. Popsal jsem kde teď jsem a čekám než přijde. Slyším zvonek, letmo koukám na kameru a vidím tam nějaké zmoklé elfí obrysy. Bytový comlink je z vnitřní strany něčím bílým zacákaný a není úplně jasné. Dá se ale čekat, že je to Mími. Pro jistotu jsem v rukávu nahmatal dopisní nůž. Otevřel jsem a nestačil se divit. Přišel zmoklý jak orkská slepice v botech se žralokem, páchnoucími po toluenu a jakým si máslovým pižmem. Musel jsem si zapálit cigáro abych to přežil. “Ty boty nech rozhodně před dveřmi a pojď dovnitř”. Nechápal jsem jak mohl on jako magič, přijít o věci a skončit omráčený. Dal jsem mu jedno svoje rezervní sako, kabát, který byl již párkát použitý a pár pěkných bot. Po chvilce klábosení cvakl elektrický zámek dveří a má baba se vrátila. To, že viděla, no spíš cítila, mého kamaráda ji rozhodně nepřidalo a začala hned peskovat, lamentovat a řvát ať vypadnu. “No nic, jdeme kámo. Vemu si jen pár věcí do batohu a jdem.” Vyšli jsme dveřmi a po pár vteřinách vyběhla z pokoje před dveře a tačala hulákat ať si vezmeme i ty páchnoucí boty. Vmáčkl jsem do svého špačku od cigarety škrtací kamínek a obratně jsem ten špaček cvrknul za záda do těch bot. Prsklo to a boty okamžité vzplály. Podíval jsem se na magiče a řekl jen “dveře”. Magič se na zlomek sekundy zamyslel a dveře se jí od pokoje zabouchly. Tož dneska jsem opět bez místa ke spaní…

to be continued…