Patricius Cyprian

Fyzické vlastnostiDuševní vlastnostiSpeciální vlastnosti
Body 5 Charisma 8 Edge 5
Agility 4Intuition 4 Curr. Edge Points 5
Reaction 4Logic 2 Essence 4
Strenght 3Willpower 5 Magic 6

Příběh:

Narodil jsem se v Irsku jako jeden z prvních elfů. Je mi teď 60 let, takže jsem na elfské poměry mladík, nicméně né nezkušený. To co jsem dělal v Irsku ví jen blízký okruh přátel. Mohu jen říct, že jsem face a posledních 15 let jsem pracoval pro korporát Mitshuhama, který důkladně znám skrz naskrz. Dojednával jsem pro něj některé delikátní kšefty, jak officiální tak ty na black marketu a zároveň byl příležitostným bodyguardem v utajení. To vše dokud jsem neudělal jednu osudovou chybu a musel jsem okamžitě zmizet. Skončil jsem v severním Seattlu na ulici. Jsem tu již nějakou nespecifikovanou dobu. Není stálé místo, kde by jste mne našli. Po ulicích se pohybuji zpravidla jako stín. Je určitá šance, že mne najdete v nějakém baru nebo hospodě kam občas rád chodím. Často bydlím po různých ženských, které pro mne mají slabost a udělají pro mě/mi lecos, nicméně bydlení není nikdy na dlouho. Jednak kvůli bezpečnosti a druhak, však víte jak to chodí…
Jedno by jste měli vědět. Většinou mám nějaké eso v rukávu ve vypjatých situacích a nevyplácí se mě fyzicky překvapit. Nikdy nevíte, jak budu příště vypadat. Navzdory svým stinným stránkám jsem v jádru lidumil, no fuj, spíš elfomil. Nechybí mi nikdy několik druhů oblečení nebo přestrojení. Mám rád zbraně které jsou ostré. Např dopisní nože, nebo cokoliv co je podobné. Neptejte co s nimi dělám, pokud nechcete na hrudi můj podpis jako ukázku.

Úryvky ze současnosti


Starý kamarád

Nedávno jsem v Seattlu potkal starého kamaráda magiče, jmenuje Mími. Bydlím zrovna u jedné dámy na bytě a někam šla po tom co mne seřvala, že jí do bytu nemám vodit své kamarády. Někdo tam posledně něco rozbil…
Zvoní mi v comlinku Mími, starý parťák ještě z dob v Irsku. Prý u něho v muzeu byla na obhlídce nějaká smažka a trapnou shodou náhod ho omráčila dveřmi, zrovna když se je chystal otevřít. Takže přišel o všechnu výbavu, prachy a dokonce i o boty. Hold přiležitost dělá zloděje. Popsal jsem kde teď jsem a čekám než přijde.
Slyším zvonek, letmo koukám na kameru a vidím tam nějaké zmoklé elfí obrysy. Mini displej na dvěřích je z vnitřní strany něčím bílým umazaný a není úplně jasné kdo to je. Dá se ale čekat, že je to Mími. Pro jistotu jsem v rukávu nahmatal dopisní nůž. Otevřel jsem a nestačil se divit. Přišel zmoklý jak orkská slepice v botech se žralokem, páchnoucími toluenem a jakýmsi máslovým pižmem. Musel jsem si zapálit cigáro abych to přežil. “Ty boty nech rozhodně před dveřmi a pojď dovnitř”. Nechápal jsem jak mohl on jako magič, přijít o věci a skončit omráčený. Dal jsem mu jedno svoje rezervní sako, kabát, který byl již párkát použitý a pár pěkných bot. Po chvilce klábosení cvakl elektrický zámek dveří a má baba se vrátila. To, že viděla, no spíš cítila, mého kamaráda ji rozhodně nepřidalo a začala hned peskovat, lamentovat a řvát ať vypadnu. “No nic, jdeme kámo. Vemu si jen pár věcí do batohu a jdem.” Vyšli jsme na chodbu a po pár vteřinách vyběhla z pokoje, že jsme nezavřeli dveře a začala hulákat ať si vezmeme i ty páchnoucí boty. Vmáčkl jsem do svého špačku od cigarety škrtací kamínek a obratně jsem ten špaček cvrknul za záda do těch bot. Prsklo to a boty okamžité vzplály. “Kurva proč ty boty hoří?” Podíval jsem se na magiče a řekl jen “dveře”. Magič se na zlomek sekundy zamyslel a dveře se jí od pokoje zabouchly. “Do píči a proč se mi zabouchli dveře!!!”, řvala s pěnou u huby. Tož dneska jsem opět bez místa ke spaní… půjdeme za jedním známým do obchodu s elektronikou. Runeři mu říkají Whizzard. Hodilo by se vydělat si pár nujenů…

Nedobytný číňan

Domluvili jsme se na srazu u Epoxidového švába. Mími zakouzlil nenápadně protihlukovou stěnu a Whizzard nám vylíčil co od nás potřebuje v četně získání dodávky, kam by dal své vybavení. Číňan obchoduje se cyberware a dalšími specialitkami. Znějakého důvodu je u čínana nutno vymazat veškeré záznamy o Whizzardovi. Neptal jsem se ho proč. Kdyby chtěl, řekl by nám to.
Podle všeho je jeho krámek v místní čtvrti velmi známý, takže ani blbou náhodou ho nesmíme zranit. Nechceme si proti sobě poštvat celou čtvrť. Krámek je velmi dobře zabezpečený a propojen s mozkem svého majitele. Pokud by cítil ohrožení, okamžitě by spustil všechny bezpečností systémy a my bychom byli rozstřílení na fašírku. Whizz se zmínil, že jediný způsob jak to hacknout je donutit ho dobrovolně opustit krám, jenomže to má jeden dost podstatný háček. Ten chlap nemá nohy a pohyb po celém krámu mu umožňuje sedadlo, které je zvrchu napojeno na kolejnicovou dráhu. Díky datovému portu na hlavě může vše ovládat pouhou myšlenkou. Zvenku není do krámu vidět a výlohy jsou opancéřované.
Jak nám to Whizz popisoval, tak jsme zůstali čumět s pootevřenou hubou. Zdále se to nedobytné. Posilnili jsme se místním pitím, kterému tu říkají “Duha”. Jak jsme tak popíjeli byli jsme celkem dost nametení. Mímimu zkolabovala protihluková stěna a já měl dokonce po dalším drinku i pěkně halušky. No, dost nerad na to vzpomínám. Dostali jsme blbý nápad se tam jít podívat. Z Mímiho to vyprchalo, ale já měl ty drinky dva, takže jsem nebyl trošku více soudný :)
Dorazili jsme s magičem k jednomu místu poblíž toho číňana a přemýšleli jak na to. První šel Mími, za nějakou dobu se vrátil a řekl, že tam jen pokoukával co tam je a že nic neví. Myslel jsem, že mě trefí šlak. To jsem však nečekal, že já vymyslím ještě větší blbinu a jeho blbost zdoubluju. Zformoval jsem svůj obličej díky svým schopnostem přesně do tvaru jeho obličeje a vešel jsem dovnitř. Číňan byl nadšený, že už konečně vím co chci. Zapracovala ve mě Duha a já si řekl o barel tygří masti. Číňan, že jako takové věci neprodává, že jen cyberware… přerušil jsem ho a, že prý číňani umí sehnat všechno a že za to dám klidně 1000 nujenů. Nevěřícně kývnul a řekl si o dvě stovky zálohy. Domluvili jsme se na 17h zítra…
Po raním probuzení, jsme se nestačili divit a uvědomili jsme si, že jsme zpackali téměř vše co jsme mohli. Naštěstí jsme měli v záloze ještě jednoho detektiva, kterého jsem znal z nočního klubu. Zašel jsem za ním a Mími šel mezitím sehnat s Whizzem nějakou šikovnou dodávku do podzemních parkovišť pod městem.
Povedlo se mi Rolyho sehnat, je to skvělej trp se spoustou kontaktů. Vylíčil jsem mu na čem jsme a zda by nám něco za odměnu z té akce zjistil o tom číňanovi. Zavolal nejprve Whizzovi, ale to se nesetkalo s úspěchem, nezvedl to a tak jsem mu zavolal já. Whizz byl sice lehce naštvaný a nevěřil vlastním očím, že jsem dotoho někoho dalšího ulil(jsem přece face a znám lidi), ale nakonec souhlasil a dali jsme si sraz před jeho krámem, kam přijedou s dodávkou, kterou šli zrekvírovat.
Domlouvali jsme se jak to provedeme. Dodávka, kterou jsme zajistili jezdila po měststkém gridu a k tomu měla omezený dojezd na alternativní pohon na benzin. Jediné k čemu jsme došli, byla nutnost získat nějaké informace o beznohém číňanovi. Čas kvapil a Roly co by detektiv narychlo rozhodil sítě. Ozval se mu jeden z jeho kontaktů s informací, že číňan si občas kolem cca 15h objednává italské jídlo a pizzu. To byla naše jediná informace a tak jsme na to vsadili vše a přišli s nápadem, že bych se mohl namaskovat jako poslíček pizzy a donesli mu pizzu obohacenou o uspávadlo. Tak se také stalo. Přijeli jsme v předstihu s dodávkou, kterou Mími zneviditelnil a někdy kolem 16h jsem se tam v jeho obchodě co by poslíček stavil a předal mu pizzu na pult, s tím, že si ji objednal a že už je zaplacená. Neměl na to žádnou reakci a tak zprvu nebylo jasno zda náš plán vůbec vyšel.
Navrhl jsem Mímimu výlet do astrálu, jestli něco uvidí. Zkusil to, našel číňana jako načervenalý objekt a po krátké době bylo vidět, že přešel do modrého zbarvení. Kupodivu co říkal Mími, tak v tom astrálu nohy měl. Usoudili jsme, že usnul a šli jsme do akce. Magič zkusil kyselinové kouzlo na zámek a nezdálo se, že by to zámek nějak významně poškodilo. Majitel krámku byl evidentně paranoidní a na takový případ myslel. Obhlédli jsme nenápadně dům a povedlo se nám najít ventilační šachtu. Snažili jsme se použít neviditelnost, jak to jen šlo. V tomhle místě mám jednu vnitřní poznámku: Pokud vás někdo zneviditelní uvnitř dodávky, pak je dobré aby to parťáci, kteří jsou venku věděli. Zažili jsme celkem fórovou situaci, kdy Whizz vycházel neviditelný z dodávky a samozřejmě první co nás napadlo, bylo, že dveře od dodávky jsou uvolněné a otevřeli se sami, takže jsme mu je zabouchli tesně před nosem, nebo možná i s nosem. Nicméně na mříž jsme taktéž zkusili nejprve kyselinu, ale po stejném výsledku, jsme použili staré dobré násilí a mříž vykopli. Zkontrolovali jsme v astrálu ještě zda nikdo další v budově není, shodili elektřinu a Whizz vypustil mini drona, který měl celý bezpečnostní systém vyřadit z provozu.
Jak už to ale v klimatizacích bývá, byl uvnitř větrák. Zkusili jsme štěstí a spolehli se na obratnost Whizzových prstů při řízení drona. Jeho prsty zakmitaly zkušeně po ovládacím panelu s mini joystickem a dron prolítl bez újmy skrze lopatky větráku. Nevidět následnou komunikaci s dronem, tak tomu snad ani nevěřím, že se to povedlo.
Následně použil Whizz svůj cyberdeck, hacknul to a otevřel nám zadní dveře obchodu. Vešli jsme dovnitř a našli jsme beznohého v klidném spánku. Začali jsme hledat trezor. Cestou jsme ucítili nezaměnitelnou vůni tygří masti, která byla cítit i přes pečetní vosk na barelu. Není divu, tahle mast umí překonat i pach mrtvoly.
Našli jsme trezor a zůstali stát jako opaření. Čekali jsme, že ho ve dvou či třech odneseme. Byl tam totiž s námi Roly, což je trpaslík se slušnou silou. Tenhle trezor měl ale odhadem minimálně dvě až tři tuny! Na dveřích trezoru bylo několik přístupových mechanismů. Biometrika na sítnici, na otisk prstu a čtečka na přístupovou kartu. Navrhnul jsem prozkoumat číňana a rychle jsme se k němu vydali. Hned jsme si všimli pod jeho trikem obrysu přístupové karty. První nápad byl přenést ho k trezoru, další nápad, který nás víceméně napadl čistě jako černý humor (aspoň teda doufám) byl “půjčit” si jeho oko a uříznout mu ruku. No, ale nejsme jako “vory v zakone” nebo “triáda” že (smích)? Dostrkali jsme tedy sedačku i sním po kolejnicích k trezoru. Překonat serva na kolejnici bylo trochu náročné, ale vidina úspěchu nás poháněla kupředu. Opatrně jsme mu otevřeli oko a “cvak” zelená dioda se rozvítila u biometriky oka. Stejně tak u otisku prstu a magnetické karty. Odsunuli jsme ho stranou a otevřeli trezor.
V následujícím okamžiku jsme se zhrozili. Neměli to za následek hromady kovových šuplíků, ale dva robotičtí psy s párem samopalů na hrudi a zesíleným plátováním. Magič rychlostí myšlenky zakouzlil fyzickou barieru, kterou blokoval stranu od psů, čím si vykouzlil jistá vícečetná mentální zranění, soudě podle toho jak to sním zacukalo. Kouzlo však udržel, což nám v příštím okamžiku zachránilo životy. Whizz již díky dronovi zjistil co se děje a začal urychleně pracovat na hacku těch válečných psů. Roly zkusil vystřelit ze své oblíbené brokovnice, ale zjistil, že s ní neumí vůbec střilet a schytalo to nějaké vybavení interiéru. Whizzovi se povedlo psy hacknout, ale nebylo jasné co se snimi stalo. Jeden pes vystřelil a kulky se záhadně rozprskly těsně před magičem. Roly vystřelil znovu a tentorkát psy trochu škrábnul. Nezdálo se, že by jim to nějak moc ublížilo. V ten moment jednomu psovi bouchla hlava. Očividně se mu udělalo špatně po hacku od Whizze, který převzal zcela zjevně iniciativu. Křikl jsem rychle po Rolym ať je mydlí aspoň tou pažbou od brokovnice. Druhého psa se povedlo úderem pažby povalit. Čekali jsme co bude a pes na zemi zůstal ležet. Hlasitě jsme si oddechli a došlo nám, že bezpečnostní systém trezoru je očividně autonomní a poznal na sítnici oka, že majitel spí. Začal nám docházet čas, do kdy jsme odhadovali, že budou trvat uspávací účinky léků. Nebyl čas prohledávat šuplíky. Whizz mezitím vymazal o sobě a o nás záznamy a my jsme rychle popadli náhodně šuplíky, co jsme byli schopní odnést. Běželi jsme cca s 60kg šuplíků do dodávky.
Chtěli jsme jít znovu na otočku, ale Whizz to celé zamknul. Jakmile to zamknul, tak se po chvilce aktivoval zničehonic i bezpečnostní systém, což jsme poznali podle drona, červené laserové tečky a následného záblesku, což bylo to poslední co viděl.
Dost jsme si oddychli, protože jsme mohli být podruhé mrtví. Respektive jsme se po druhé narodili. V jednom z těch šuplíku jsem s úžasem objevil protimateriálovou pušku s uranovými náboji. Uvidím s ní udělám.
O tom jak jsme vyloupili číňana se začali šířit legendy, jelikož tohle se nikdy nikomu historicky nepovedlo. Naše identita zůstala bezpečně utajena a my jsme byli plni dojmů a poučili se na co všechno si máme dát pozor.

  • rpg/postavy/cyberian/patricius.txt
  • Last modified: 2018/12/16 22:46
  • by cyberian